Ani nevim jak to začalo, ale najednou mě páníčkové začli nějak moc vochmatávat, pak mě vzali k pani doktorce jak mi pořád dává piškotky, ta mě taky vošahávala, pak mě trošku škrábala, taky se mluvilo vo nějakejch lysinkách, tak sem doufala že je to něco  k jídlu, páč to by bylo prima, ale skončila jsem s každodennim koupánim v nějakym divnym smradlavym šamponu, ale to mi neva, páč vodičku já miluju, za pár dní už mě něšampónovali, ale začli natírat ty lysinky /už vím že to nejni žádnej druh buřta/ nějakym krémem, tak sem ho chtěla volízat ale to byste nevěřili jak se panička čertila.

Když sme skončili s mastičkou, přišli na řadu nějaký velký prášky vošklivý, kerý mě skovávali do různejch dobrot, ale to voni si totiž asi myslej že sem úplně blbá či co. Nakonec naše boje skončili zakopánim válečný sekyry. Máme dohodu o poskytování léčebný péče výměnou za dostatek potravy...pro lajky  = já zbaštim prášek skovanej v granulích ale dostanu pár granulek navíc. Zatim nám to klape dobře. Vlastně doklapalo, prášky jme vysadili, začínáme opět mazat, panička řiká, že boky mám už dobrý, ale teď se mi to přesídlilo na pupíka, tak zas mažem a už vám povim, že si na ty věčný procedůry snad začínám zvykat.

Sem teď měla ozdravnej pobyt (to je to, jak  dvojnoháči jezděj do lázní) hezky na chaloupce, tentokrát tam bylo míň pejsků než posledně, zato víc ptáčků, víc procházek, větší zima, míň sousedů, no prostě báječně . . . doufám, že nebudu jen tak zdravá abysme zas někam jeli.