.....křičela teta při raním venčení, když na mě čůral ten velikej pes. Mě to nevadilo, ležela jsem pod ním, pak jsme si spolu hráli a honili se a nakonec jsem doma zkončila zase ve vaně. Po snídani jsme odjeli k Vltavě, kde jsem se strejdou běhala, honila balonky a klacíky a po každém vykoupání ve vodičce jsem se běžela poválet do hlíny. Byl to krásnej den, až doma mi to došlo, páníci se už asi nevrátěj, očuchala jsem jim ponožky ve skříni, a stále poslouchám každé klapnutí na chodbě, co kdyby se náhodou vrátili, hned běžím ke dveřím,když venku něco klapne. Nevrací se. Jsem strašně smutná. Uplně nejsmutnější kukuč kterej dovedu. A teta se strejdou jsou smutný ze mě. Vzali mě ven, nepomáhá, neběhám, jdu za nima pomalu, vůbec mě to neba. Jsem strašně smutná celé odpoledne a i večer. Chodím jen sem a tam jak největší ublíženeček, jediné na co reaguju okamžitě je "frolíček". Ale já nechci už frolíčky ale páníčky!!!! Kde jste?????? Všechno jsem očuchala a prohledala a vy nikde, jsem dnes opravdu smutná, vraťte se mi.........vždyť jsem hodná! A strašlivě smutná!