Kolik nás tu ještě bude bydlet ? Tak tohle fakt jako nevim a né že by mě to netrápilo, ale rači se na to nebudu ptát, nebo bych zjistila že ještě hodně. Dřív to bylo fajn ... Já, páníčkové a ten pán co ráno vylejzá na pomazlení se, ale teď...to sou tady samý novoty, nejdřív teta Lenka a s ní čubina Bára a pak to divný akvárko jak řiká panička se šnekama. Nevim co sou zač, občas je pozoruju páč přemejšlim jestli by nebyli dobrý jako příloha k suchejm granulím, možná páníčkové čekaj až vyrostou a pak je dostanu za odměnu.

Jinak teda sem ublíženeček. Dřív se veškerý mazlení točilo kolem mě a teď se musim dělit s Bárou. Ta potvora vždycky, když přijdou páníčkové, skočí jim do pelíšku jako by se nechumelilo (a to teda já si přebejvání v jejich pelíšku probojovávala pěkně dlouho), lehne si na zádíčka a oni jí normálně drbou a hladěj a dělaj jako bych tam snad ani nebyla, tak vždycky hupsnu k nim a musim jako upozornit že i já bych se ráda přivítala. A aby věděla zač je toho tlapka tak jí zatrest skáču na páničku, vždycky mam takovou radost když jí vidim, že jí musim vlejzt až za krk a pořádně se s ní pomazlit. A vždycky večír jdu k Lence do pelíšku kde si lehnu a  Bára jak to vidí tak začne trucovat a jde k mejm páníčkům. Potom těsně před usnutím páníček přinese Báru, dá jí Lence, vezme si mě a jde se na kutě.

Je fakt že páníkové tvrděj že mi tohle soužití hoooodně prospívá protože jsem jim přestala rekonstruovat chodbu ale taky jsou pěkně zvědavý co že to tam s tou Barčou celý dny děláme, ale to je stejnak naše tajemství co se niky nedozvědí.

No a abych nezapomněla i na klady toho našeho válčení tak mam víc hraček, o jedny drbací a hladící ruce navíc a hlavně o parťáka co tam se mnou tráví ty dlouhý dny bez páníčků :-)