O velkých botách
Ještě když jsem byla úplně mrňavé štěndo, přijel se na mně podívat jeden pán s hróóózně velkýma botama. Po chvíli voňuchňávání mě, mi něco uvázal kolem krku a potom, zatímco jsem mu usínala na těch jeho velikých botách, se na něčem domlouval s mým tehdejším páníčkem.
O pár dní později se tenhle pán objevil znovu. Myslela jsem že zas přijel abych se mohla pořádně vyspat na těch jeho botách, ale nic takového se nekonalo. Můj nový páníček mě čapnul, nacpal do auta a odvezl úplně pryč od mámy, sourozenců a tehdejších páníčků. Nejdřív jsem trošku kňourala, ale nakonec mě přemohl spánek a probudila jsem se až u nového páníčka doma. To už jsem měla připravenou mističku s papánim a s vodou. Když jsem zblajzla všechny granulky, udělala pořádnou loužičku na tom suprovym koberci, přiběhnul páníček a začal mi kolem krku vázat takovou příšernou červenou mašli, tak sme se spolu trochu prali a přetahovali, trošku jsem ho i kousala, ale on byl silnější... Vůbec nevim proč mi to udělal...možná to byla pomsta za tu loužičku, ale snad tak nic hroznýho to nebylo abych musela mít kolem krku tuhle ukrutnně kousavou a škrtivou mašli. Naštěstí za chvíli přišla domů moje nová panička. Proklouzla jsem jí mezi nohama že si mě málem ani nevšimla, ale pak začla vydávat takový šílený zvuky a skočila páníčkovi kolem krku takže sem byla prozrazena a už jsem jenom čekala až mi sundá tu příšeru z krku. Když se panička trochu uklidnila začala mě děsně ňufňat a pak mě zbavila tý mašle. Uff. Běhala jsem po bytě a samou radostí že nebudem s páníčkem sami jsem udělala další loužičku.
Musím říct, že noví páníčkové jsou fajn. Druhej den den mi dojeli koupit pelíšek, spoustu hraček a konečně mi i vybrali jméno. Už na mě nevolají kuličko, zlobidlo, drákulo a podobně.... jmenuju se Elinka.